Rubriky

EUROTÝDEN VE SLOVANSKÉM POBALTÍ

Litvu s Lotyšskem a jejich hlavní města Rigu s Vilniusem lze lehce spojit letem do Rigy a zpátky z Vilniusu do příjemného a lehkého poznávacího týdnu plného nejen městské architektury ale i lesů a jezerních hradů. Začátek října sice už nebyl nejideálnější dobou, baltské slunce často střídají podzimní plískanice, ale zas všudypřítomné listnaté lesy se rozzáří do nejpestřejších barev jak ze severských pohlednic.

RIGA – PRAHA VÝCHODU

V hlavním městě Lotyšska jsme z Prahy za necelé dvě hodiny. Stará Riga je pěkně opravena, bez aut a s množstvím architektonických skvostů. Nejfotografovanější je Ratslaukums, neboli Dům Černých hlav - svobodných obchodníků z roku 1344. Sověti ho sice srovnali se zemí, ale v roce 2000 byl znovu postaven v původní kráse. Asi je lepší postavit původní skvosty takhle, než vymýšlet skleněné experimenty či rovnou nic, jako u nás. Z dalších významných staveb, na kterých je znát vliv řádu Německých rytířů, je tu katedrála Rigas Doms (1211), Rižský hrad (1330 a dnes nepřístupné sídlo prezidenta), kostel sv. Jiří, sada domů Tři bratři, spousta secesních domů, Švédská brána a hradby s kruhovou Prašnou věží (1698) obklopené hradby a vodními kanály.

Na město shlíží od roku 1935 památník Svobody s bronzovou sochou držící 3 hvězdy za každou oblast Lotyšska. Před stržením o pár let později ho zachránil jen nový název a výklad, že je to Matka Rus držící tři své nové pobaltské děti. Zpustlý břeh řeky Daugavy, která se po pár kilometrech vlévá do Baltu, přechází do tragických míst rižského ghetta. Za dřevěnými vesnickými domy ční 108metrový mrakodrap Akademie věd, jeden ze Stalinových šlehačkových mrakodrapů s vyhlídkou. Pokud by to bylo stále málo, za městem lze čas strávit v Etnografickém muzeu, Rižské zoo či v Motormuzeu.

Dnešní věhlas město ale získává jinak a v rámci sociálního poznání večer vyrážím na hotelovou Beertour. Riga se stala místem, kam se přesunuly britské výjezdy se svými stagparty za levným pivem a zábavou. Hostel organizuje tyhle výpravy skrz několik domluvených barů a klubů balíčkem, v němž je pět piv, panáky a vstupy. Part je na hostelu hned několik, roztřídí nás do skupinek a každou si vezme na starost nějaká studentka, než se zase všichni spojí ve tři ráno v posledním klubu.

SEVERSKÝ KAŇON GAUJA S HRADY

Na vytáhnutí pat z hlavního města vlakem či autobusem do národních parků na den či dva je příjemně v 50 kilometrů vzdálené Siguldě s malebným a zalesněným kaňonem řeky Gauja, z jehož okrajů shlíží několik hradů a zřícenin. Mají tu i jiné hity jako jediná serpentina Pobaltí, lanovky a lyžařské vleky.  Městečko působí vzdušným severským dojmem s velikými zahradami bez plotů. Další den trávím na dně údolí v zákrutách lesů, jezírek, jeskyní a porostů přesliček až pod cihlový arcibiskupský hrad Turaida.

PŘESUN DO LITVY NA VRCH KŘÍŽŮ

Zpět přes Rigu se po třech dnech přesouvám jedním z mnoha autobusů do sousední Litvy. První zastávkou po cestě je Vrch křížů, což je národní křesťanské poutní místo pokryté půlmiliónem křížů. Tradice vztyčování křížů sahá hluboko do historie, za sovětské éry však byly kříže i vršky několikrát srovnány se zemí buldozery, ale vždy zde vyrostly nové a vrch se stal i symbolem odporu vůči okupaci. Vrch je trochu silné slovo, jde o dva kopečky, uprostřed nichž vedou schody se starými kříži. Ty velké jsou obsypány tisíci malých dřevěných, koupených za dvacku před brankou, či udělaných třeba ze staniolu od bonbónů.

Nedaleké město Šauli k architektonickým skvostům moc nepatří, ale má příjemné pěší zóny na ochutnání místních jídel se všudypřítomnými bramborami a občas masivní styl sovětské architektury. Večerním vlakem se lehce stihne dojet na nocleh v hlavním městě.

RUDÝ OSTROVNÍ HRAD TRAKAI

Na denní výlet z Vilniusu je ideální městečko Trakai na poloostrově mezi severskými jezery. V době své slávy před téměř 700 lety získalo dva hrady. Cesta poloostrovem lemována paneláky, dřevěnými barevnými domky a kostely vede k červenému cihlovému hradu na ostrově. Je pečlivě zrekonstruován do bývalé gotické podoby.  Z města se po vachrlatých a dlouhých lávkách od dalšího hradu dostávám přes ostrůvky trochu na venkov, kde listnáče s ruinami starých dřevěných domů rozehrávají svoji podzimní barevnou symfonii.

VILNIUS PLNÝ KOSTELŮ

Centrum Vilniusu je jedno z nejstarších barokních měst v Evropě. Po úvodním klasickém historickém kolečku starého města s rozlehlým Katedrální náměstí, kterému jako maják vévodí bílá věž Gedimino a téměř antické průčelí katedrály směřuju za řeku Vilnius, kde přežívá nezávislá bohémská republika Užupis s vlastním prezidentem, měnou i ústavou. Kdysi zjevu Bronxu, poté čtvrť bohémů a umělců. Pokračujeme přes lesnaté kopce s vyhlídkami do zákoutí za kostelem svaté Anny, který je se svými oblouky a věžemi jedna z nejhezčích ukázek baltské gotiky. Kolem Prezidentského paláce s tradičními miniprotesty a do večera prolézám útroby kostelů a klášterů. Do čerstvější a tragičtější historie pak zavede Muzeum obětí genocidy v budově velitelství KGB. Vír nočního Vilniusu se tu točí výrazně pomaleji než v Rize. Dopoledne sjedu vlakem skrz paneláková sídliště na letiště a dávám vale krásné, ploché, levné a pohodové končině slovanských pobaltských zemí od L.

Autor článku: Miroslav Lébl