Rubriky

Po noci strávené na letišti se špunty v uších, maskou přes oči a dekou kolem ramen, přistáváme na malém letišti hlavního města Káthmándú. Nedočkavě se hrneme ven, abychom poprvé stanuli na asijské půdě.

KÁTHMÁNDÚ

Desítky taxikářů nás obestoupí hned poté, co vylezeme z letištní haly, z internetových průvodců jsme však připraveni čelit cenovým nabídkám a s krosnami na zádech se chystáme dojít k ubytování pěšky. „Tú, tútú, tútútú, tútú“ uskakujeme mezi prach a odpadky před kolonami motorek. Chodníky se proměňují v otevřené tržiště se vším možným, od čerstvého masa po oblečení či hračky.

Prvotní „culture shock“ nám vynahrazují turistická lákadla. Durbar square nás po setmění okouzlil svými stavbami, v zahradě snů jsme nalezli klid a na hoře Swayambhunath jsme se poprvé setkali s opicemi ve volné přírodě. Náš první Dal Bhat, čočku s rýží a zeleninou, který Nepálci snídají, obědvají i večeří, pro nás připravil Nischal. Ten nás zasvětil nejen do nepestrého nepálského stravování, ale i do chodu hinduistického a buddhistického chrámu, kde nám na čelo namazali první tikku.

OBLAST BESISAHAR, GAUNSHAHAR

Jako jedni z mála jsme do Nepálu nepřijeli trekovat, zimu a mráz nevyhledáváme, to co nás na cestování baví nejvíc, jsou lidé, a proto jsme si našli dobrovolnický projekt v malé vesničce Gaunshahar. Starali jsme se o děti 3 – 11 let. Učili jsme je pracovat na počítači, psát a číst anglicky nebo jsme si s nimi hráli. Naučila jsem se kvůli nim malovat zvířátka, a oni se naučili pojmenovávat je, projekt je tak vlastně školou pro obě strany. V Nepálské vesnici jsme se sžili s místní kulturou, která nám né vždy byla příjemná. Třeba náboženské rituály, během niž se obětují zvířata, z nás udělaly vegetariány.

POKHARA

Do města hipíků a bohémů, jsme si přijeli vyčistit hlavu. Kolem rozlehlého jezera se v dálce tyčí osmitisícovky, ze všech teras vyhrává živá hudba. Vůně avokáda, flat white a italské pizzy se mísí s nepálskými tradicemi. Ubytování si nehledejte, najde si vás samo. Většina kaváren a restaurací má za domem i pár apartmánů, a tak jsme se v Chat&Chill ubytovali za 600 rupií na noc.

LUMBINI

„Om Mani Padme Hum", Buddhisté si nás získali svými stavbami, klidnou povahou a touhle mantrou, kterou si broukáme už tři týdny. Vydali jsme se tedy do Lumbini, místa, kde se narodil Lord Buddha. Přenocovali jsme v korejském chrámu, ve kterém jsme zakusili život buddhistických mnichů, včetně modliteb, jídla i tvrdých dřevěných postelí.

NÁRODNÍ PARK CHITWAN

V národním parku Chitwan jsme se setkali tváří v tvář s nosorožci. Majestátní savci se při západu slunce cachtali jen pár metrů od nás, zatímco jsme po očku sledovali břehy plné krokodýlů. Měli jsme strach, aby některý neubyl. Džunglí nás doprovázel průvodce „ozbrojený" bambusovou tyčí,a díky radě „před slony utíkejte cik cak a vylezte na strom" jsme bezpečně ušli patnáct kilometrů.

OKOLÍ HLAVNÍHO MĚSTA

V roce 2015 postihlo Nepál ničivé zemětřesení, a kvůli nedostatku peněz, mužských sil a elánu,jsou památky stále ve hrozném stavu. Abychom přispěli k opravě tamních nejstarších chrámů, navštívili jsme města Pathan a Bhaktapur. Terasovité střechy, sochy hinduistických bohů, malé kamenné obchůdky a dobré jídlo nás nadchlo, ačkoliv nějaké soše občas chyběla hlava.

Do Nepálu se nejvíce turistů vydává na jaře a na podzim, kdy jsou nejpříznivější podmínky pro vysokohorské treky. Levné letenky s jedním až dvěma přestupy seženete po celý rok a víza vyřídíte přímo na letišti po příletu. Namasté.

Autor článku: Kristýna Šrédlová